pátek 9. října 2020

Klid v lese.

 Běhám jen lesy. Zjistil jsem ,že neběhám pro kilometry a časy. Baví mne jen tak klusat lesem ,kochat se krásou přírody. Kolikrát jsem odměněn klidem a pohodou krásou chvíle. Mám tady už asi deset let bílého Srnce . Vždy tam na mne čeká tedy vím ,že nečeká na mne ,ale ta myšlenka se mi líbí. Říkám mu duch lesa. Je to moje odměna zato ,že jdu do lesa.

3 komentáře:

  1. :).. Moc rad te zase vidim.. v té divné tkanině času a prostoru, co jí říkáme Internet:)...
    Rituál potkávání "domorodců", zvířat ... je strašně silný. Říká nám nepřímo, že "sem! patříme, že jsme nedílnou součástí... a to je moc hezký!
    Ať se daří, ať to pobíhá/běhá jen ke spokojenosti! 12:)

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj Jeníku já v lese prakticky vyrostl je to pro mne moc silné. Já to cítím tak ,že tady jsme a budeme pořád jen se mění náš stav. Ale pořád sem patříme a jsme propojený se vším co ve vesmíru je. Také užívej běhu a krásy života co to dá.

    OdpovědětVymazat
  3. To jsi rekl hezky, tak obycejne... lidsky... taky si to uvedomuji i v jinych souvislostech. Jak pochozim ze "selskeho" rodu... tak mi zvirata nesmrdi:), rad se hrabu v hline a jsem rad venku... Zena tuhle vazbu nema:)... a je zajimave videt a vnimat ten odlisny pristup..:)
    Tak at se dari v tech nasich "vesmirech"..:)
    12:)

    OdpovědětVymazat